R. Zapletal: K aktuálním diskuzím kolem výše minimální mzdy

0
250

Odbory  podpořené předsedou ČSSD, ministrem dvou pozic, a ministryní práce a sociálních věcí s požadavkem, aby minimální mzda dosáhla 50% průměrné mzdy.

Že se za stanovisko postaví ministryně, která již jednou ukázala, že ekonomickým otázkám, které jsou spojeny s otázkou výše odměňování nerozumí, ani nepřekvapí. S ohledem na její progresivní ideologii a ekonomické představy je s podivem, že nevyhlásila ještě vyšší cíle.

Že se přidá předseda ČSSD a zkusí navázat na recepty minulého období, kdy prosazovali politiku odborů doufali, že jim to přinese volební hlasy, jen dosvědčuje, že racionální ekonomickou politiku zde není možno očekávat. .

U předsedy ČMKOS je to horší. Jednak si musí být vědom, že ekonomický cyklus se pomalu obrací a začíná se blížit stagnace (doufejme, že ne přímo krize), eventuálně pokles výkonu ekonomiky.  Extrémní požadavky na „paušální“ nárůst mezd povedou v této situaci jen k tomu, že podniky budou muset po nástupu poklesu ekonomiky radikálněji optimalizovat, tedy i propouštět. S ohledem na to, že odbory organizují cca 12-13 % zaměstnanců, kteří jsou navíc z valné části zaměstnáni v „průmyslových velkých podnicích“ nebo státní správě, může mu být drsnější optimalizace ve středních a menších podnicích ukradena a také evidentně je.  Celé minulé období se vedla diskuse o tom, že optimální stav je, když minimální mzda dosahuje 40 % průměrné mzdy a po dosažení tohoto cíle by mělo dojít k vytvoření mechanismu, kdy bude růst minimální mzdy závislý na „automatickém ekonomickém vzorci“ a nikoli na politické manipulaci. Oprávněnost a nutnost tohoto řešení je právě teď vidět více než jindy.

Teď něco k realitě minimální mzdy. V prvé řadě minimální mzda je imaginární pojem, protože zaměstnanci  jsou odměňováni dle etalonu tvořeným 8 stupňů zaručené mzdy, z nichž první se rovná mzdě minimální. A samozřejmě, že všechny tyto stupně se vždy adekvátně zvyšují spolu s růstem minimální mzdy. Navíc se přepočítávají podle režimu pracovního týdne. Například minimální zaručená mzda dle II. stupně činí při 40 hodinovém pracovním týdnu – práce Po-Pá 80,80 Kč, ale při režimu práce v 3 směnném nebo nepřetržitém pracovním týdnu pak 86,20 Kč (základním, minimální mzda 73,20 Kč ev. 78,10 Kč) nejvyšší 8 stupeň pak činí  měsíčně 24 400 Kč, hodinově 146, 40 Kč  ev. 156,20 Kč.

Argumentovat proto minimální mzdou je demagogie. O kolik by stouply další stupně a jaký by to mělo dopad na zaměstnanost v době recese, či krize je celkem jasné.

Druhý aspekt „hrátek“ s minimální mzdou je otázka ,„kdo nejvíce na zvýšení minimální mzdy a jednotlivých stupňů zaručené mzdy vydělá?“  Stát. Proto možná sociální demokraté této myšlence tleskají. Prostě bude více na přerozdělování. Kupodivu zaměstnanec, kterému se mzda zvýší, může více ztratit než získat. Druhým poraženým je zaměstnavatel, zvláště malý a střední zaměstnavatel, kde je prostor pro optimalizaci logicky menší až nulový. Dále pak  zaměstnavatel ve službách, kde tvoří objem mzdových nákladů přes 80-90% celkových nákladů, to nehovoříme o drobných živnostnících – hospody, krámky,  atd., kde prostě tržby nenavýšíte. Prostě určitý počet lidí, vypije určitý objem piva měsíčně.

Konkrétní případ.  Zaměstnavatel, má-li navýšit zaměstnanci 1000 Kč, vydá ze svého cca 1 400 Kč (částka se zvyšuje o odvody za zaměstnance, a vzroste průměr na dovolenou, příplatky atd.) Ale držme se pro názornost přesného výpočtu 1000 Kč mzda, 34 % procent odvody zaměstnavatele.

A kolik dostane zaměstnanec?  Při II. stupni zaručené mzdy o 1000 Kč stoupne mzda z 13 500 Kč na 14 500 Kč. V prvém případě činí čistá mzda 11 369 Kč v druhém 12 049 Kč.  Čistá mzda se zvýšila tedy o 680 Kč.  Takže stát z 1 340 Kč odebere 660 Kč. Skoro 50 %.

Navíc pokud zaměstnanec pobírá některou ze sociálních dávek, může mu být tato zkrácena eventuálně odebrána jako celek. Zaměstnanec tak v reálu navýšení nepociťuje, zejména v stupních zaručené mzdy I.-IV., naopak – paradoxně může více ztratit v oblasti čistého příjmu.

Další ztrátou pro zaměstnance může být to, že zaměstnavatel musí situaci řešit. Jedna z možností je snížení „benefitů“, což opět může znamenat v některých případech i snížení čistého příjmu zaměstnance.

Je si této situace MPSV s odbory vědomo? MPSV dlouhodobě ukazuje, že ne. Protože jinak by nemohlo najímat ostrahu svých objektů za cca. 86 Kč/hod. bez DPH, tedy za částku, která nedosahuje minimálních mzdových nákladů poskytovatele služby, když před tím propustilo své zaměstnance, které ji vycházeli nákladově na cca. 160 Kč/hod. Člověka napadá cosi o pokrytectví.

Jaké by proto mělo být správné řešení?

Jediným ekonomicky správným řešením – nejen podle mě – je snížit povinné srážky zaměstnance , nejlépe v kombinaci se snížením i odvodů zaměstnavatele. Pokud by došlo místo k navýšení „minimální mzdy“ ke snížení srážky zaměstnance na sociální pojištění, pak by došlo k reálnému zvýšení čistého příjmu zaměstnance a zlepšení jeho sociální situace. Jak je ale vidět, o zaměstnance jde v této otázce až na posledním místě.

 

Radek Zapletal, tajemník Unie soukromých bezpečnostních služeb ČR a Security Clubu – sdružení zaměstnavatelů

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here